Švýcarsko – léto 2024

Další rok a opět pár dnů ve Švýcarsku. A z těch pár dnů čtyři dny na horách. Tentokrát jsme společně se synem navštívili Švýcarský národní park. Jediný na území Švýcarska. Jedineční, nádherný, divoký. Moc se nám tam líbilo a proto příští rok se tam chceme vrátit.

Ubytování jsme měli v malém městečku Zernez, který je vstupní bránou to tohoto parku. Součástí ubytování bylo neomezené cestovaní místními vlaky a autobusem zdarma a v celé té oblasti Zernezu. Avšak dál, to např. do St. Moritz – už to neplatí – už se platí 😊 Platí to i na některá lanovky v té oblasti. Což jsme bohatě využili, auto, jak jsme přijeli, tak jsme ho zaparkovali před hotelem, tak tam stálo po celou dobu, než jsme jeli zpátky.

První den jsme se jeli vlakem do St. Moritz a podívali se na kopec Piz Nair (3067m) St. Moritz

Druhý den přímo ze Zernezu na kopec Munt Baselgia do výšky 2945m. Celkem jsme ten den nachodili přes 37000 kroků, celkové převýšení 1453m a 21km délky. Tento přechod jsme měli vytipovaný už před odjezdem.

Třetí den jsme využili zdarma lanovky. Jeli jsme vláčkem zdarma do městečka Scuol (1300m) a pak lanovkou na Motta Naluns (2150m) a pak už po svých na kopec
Piz Clünas 2793m.  Tak jsme si to tam obešli a zpět takový okruh kolem stanice lanovky Pruivke stanici, kde jsme vystoupili  Motta Naluns.

Čtvrtý den už po cestě zpět do Basile jsme se zastavili v Davosu a podívali se na kopec Weissfluh, který je výšce 2843m.

A pak po cestě do Basile, jsme ještě navštívili městečko Vaduz v Lichtenštejnsku.

Všude na horách byly nádherné a nezaměnitelné výhledy, každá zatáčka jiný výhled. Kromě všudypřítomných krav, které jsme potkávali i ve výšce kolem 2500 m jsme viděli sviště, kozy, koně, osly. A ptáci, ti byli také všude.

Pár odkazů na Švýcarský národní park:

Přejít nahoru